Dálnice na dluh aneb Nobelova cena za vytunelování státu

Rozdávají si tuneláři mezi sebou Nobelovky? Jestli ne, tak by měli začít. Autor nápadu "dálnice na dluh" (v rámci takzvaného PPP projektu) by si ji totiž zasloužil.

Komentář k článku na iHned.cz: První dálnice na dluh bude stát 3,8 miliardy. Řidiče přivítá v roce 2016:

Vláda začíná hledat firmu, která na splátky postaví kus dálnice v rámci takzvaného PPP projektu, tedy modelu, ve kterém stát spolupracuje se soukromníky. Firma, která úsek dálnice postaví, bude mít pak svou část pronajatou na 30 let. Poté úsek převezme stát.

Ale no tak...

Dalnice
Ilustrační foto. Zdroj: Pixmac

Investor

Investorem bude nějaká záhadná firma z ostrova uprostřed oceánu. Peníze na stavbu sežene z dotací a jiných tunelů. Ve výsledku to tedy bude investora stát přesně 0 Kč, možná na tom ještě něco vydělá.

Slib na 30 let

Investor se bude o dálnici starat 30 let, poté ji předá zpět státu ve stavu, v jakém ji dostavěl - tedy kompletně zrekonstruovanou.

Peníze bude vláda soukromníkům splácet z mýtného, které se na osmikilometrovém úseku vybere. Protože tam ale neprojede tolik aut, aby mýto za 30 let náklady uhradilo, bude stát dosypávat i peníze, které se vyberou na silnicích ve zbytku republiky.

Takže investor bude dostávat peníze nejen z toho, co sponzoruje, ale také z dalších peněz, které s tím nějak nesouvisí. Předpokládám také, že na údržbu si najme státní firmu, které nebude platit nic - jedná se přeci o "státní majetek".

Náklady na údržbu - 0 Kč. Pokud bude mít investor podíl i ve státní firmě, která se bude o dálnici starat (a to určitě bude), nakonec na tom ještě vydělá.

Za 30 let?

Cena 3,8 miliardy za dálnici přitom není konečná, navýší se o inflaci. Údržba bude v režii soukromníků, výdělkem pro ně bude marže, kterou při stavbě dálnice dokážou ušetřit.

Takže stát nakonec odkoupí od investora dálnici za trojnásobnou cenu. Marže z údržby bude podle výše popsaného systému.

Závěr

Je krásné, jak to v tomto státě funguje. I "soukromníci" mají šanci si vydělat férové peníze na státních zakázkách...

Jako za Orwella

Jsi občan, tak drž hubu a krok!

Tvoje vláda

SOPA/PIPA/ACTA

Jo jo, ten internet to je ale svinstvo. Lidi si tam dělaj co chtěj a my s tím nemůžeme nic dělat. Tak uděláme další super zákon na řízení internetu co? Několikrát nám to už nevyšlo, tak to zkusíme znovu. Jednou to přece protlačíme, za každou cenu.

Tak na tohle nám chlapečku nesahej, dostaneš přes prsty

Řidič z Olomouce pokreslil plakáty předvolebních stran. Plakáty, které zaplatit ze svých daní z předvolební kampaňě, kterou zaplatil ze svých daní. Plakáty s politiky, které bude živit ze svých daní. Občan je přeci ten, kdo to všechno platí.

Soudcem v tomto případě byla manželka dotčeného politika - "Miláčku, to si přece nencháš líbit, dyť by se ti přece jako smáli né!"

Roman týc je zločinec, gauner, psychopat a terorista

Jak jinak nazvat člověka, který ukáže na bezpečnostní díru v dopravních značeních. Pokud bez povšimnutí může vyměnit sklíčka na semaforech, může kdokoliv udělat mnohem horší věci. Ale to né. To se jako nesmí. To by pak jako mohl zkusit každej a to mi přece nemůžeme ukázat, jak to vlastně nefunguje.

1984
Tak, držte hubu a krok, vono se to vyplatí...

 

Práce na dobu neurčitou, zn. politik

Vezmeme to pěkně popořadě. Politik je člověk, kterého zaměstnává stát - tedy občané, mi všichni. Většina z nás není spokojena s prací politiků - našich zaměstnanců. Pokud není zaměstnavatel spokojen s prací svých zaměstnanců, tak musí následovat jediné - ukončení pracovního poměru. Proč platit někoho z vlastních daní, když nejsme s jeho prací spokojeni?

Většina lidí si myslí, že politici jsou na špičce pomyslné pyramidy vládnutí, ono je tomu ale naopak. Jsou sice na špici, ale ta špice míří dolů. Nejsou to naši šéfové, ale naši zaměstnanci.

Výběrové řízení na poslance

Podívejme se do soukromého sektoru, tam totiž tento systém tak nějak funguje. Jen s tím rozdílem, že šéf je tu jeden a zaměstnanců je víc. V politice to funguje absolutně nelogicky:

Ve volbách, aneb ve výběrovém řízení, si vybíráme politiky podle jejich předchozích činů, podle zkušeností a podle toho, co nám nabízí v předvolebním programu. Když už ale víme, že nás jednou okradli, že jejich sliby jsou jen plané řeči, které nic neznamenají, tak proč je sakra volíme znovu?

I přes to všechny si tedy nelogicky zvolíme dalších pár politiků na několik dálších let. Místo toho, aby plnili naše požadavky, začnou si dělat co se jim zachce. Jejich idea se ztratí pod ideou strany nebo koalice a nám nezbývá než jen nadávat u piva. Tak proč je sakra nevyhodíme?

Nemáme na to koule… ?

Asi ne, za pár let proběhne další kolo výběrového řízení a dopadne stejně. Menší zlo je přece lepší zlo, nebo ne?

 

Politický chodníček

Volby se pomalu blíží a s nimi se samozřejmě stupňuje i politické napětí, které je v našem státě reprezentováno "kidáním hnoje" na ostatní. Strany už se nesoustředí na to, co by nám slíbili, ale spíše na to, kde najít co největší špínu na ostatní. A pokud už něco slibují, tak jsou to vzdušné zámky, nebo "lepší budoucnost pro obyčejné lidi".

Dobře, jsem obyčejný člověk, a jako takový chodím denně do práce. Chodím po chodnících, které jsou v dezolátním stavu. Když zaprší musíte jít opatrně aby na vás zpod dlažba nevyskočilo hnědé překvapení.

Nové nákupní zóny rostou jakou houby po dešti, jsou vůbec potřeba? Nebylo by lepší opravit chodníky? Zpříjemnit tak "obyčejným lidem" cestu do práce a udělat si u nich malé plus. Pokud totiž politické kampaně budou probíhat tak, jak probíhají, tak si budeme vybírat podle toho, kdo je menší zlo, a takové malé plus by se hodilo.