rotten77

Čumím tak na novou fotku od Rudolfa Havlíka na Facebooku a říkám si, jestli jsem vlastně k vánocům dostal tu novou knížku Transit? Nakonec jsme ji našli, společně s dalším zabaleným dárkem, v šuplíku. Asi se na ni v tom vánočním zmatku zapomnělo :-)

 Tam čeká Kumar. Můj obchodní agent. Rýmuje se to s dement. Až tady v Indii mi tahle rýmovačka začala dávat smysl.

Oproti předchozí, Nikdo nechce čekat věčně, má tahle 238 stran dlouhá knížka trochu ucelenejší tvar. Tváří se víc jako jeden příběh (možná to tak opravdu je) a není to soubor povídek. Navíc je prolínána bondovským příběhem o tajuplném kufříku s číslem CWR 1145678R-657900087-13.

 Můj agent se otočí: "Támhle je, ten s tím knírem." Všichni v dohledu mají knír debile, dokonce i některý ženský.

O čem knížka je? To se těžko píše, protože v podstatě není o ničem konkrétním - vychází z autorova blogu a proto je sama spíše takovým zápisníkem z cest. Tématicky bych to zařadil jako chaotické podnikání v Asii propletené až romantickými výlety (noční pozorování slonů, jeskynní chrám, ...) :-). Mimochodem, kufřík udělá v závěru z knihy opravdovou bondovku. Pro ty, co by si knížku chtěli koupit - je z trochu měkčího papíru, aby tolik neškrábala prdel.

Nákup na vltava.cz, aneb jak by neměl vypadat nákupní proces.

Nákupní proces je rozdělen na 4 kroky, registrace je nutná, cenu dopravy se dozvíte až ve třetím kroku...

1. KROK

Košík - tady se toho moc zkazit nedá, snad jen, že u jednotlivých položek chybí cena s DPH, ale nás stejně zajímá spíš celková cena.

2. KROK

Pro dokončení objednávky je nutné se registrovat, v dnešní době pěkná otrava. Vyplňuji a odesílám registrační formulář a... nic, pole se smažou, není vypsána žádná informace o úspěšném, či neúspěšném dokončení registrace. Zkouším se přihlásit: "Chyba přihlášení, zadali jste chybné jméno nebo heslo", třeba pomůže vygenerování nového hesla "Pro zadaný email [můj email] neexistuje žádné heslo.". Píšu tuto informaci na kontaktní e-mail. Odpověď: Pravděpodobně jsem zvolil uživatelské jméno, které už někdo používá... Proč to v registračním formuláři nezahlásilo chybu? Následuje druhá registrace, tentokrát úspěšná.

3. KROK

Doprava a platba. V dnešní době opravdu směšné možnosti. Osobní odběr + hotovost nebo Česká pošta + dobírka. Žádná možnost platit předem na účet... Co výsledná cena objednávky? Chybí, takže pořád nevím, kolik mě to bude celkově stát?

Myslím, že po těchto třech krocích by už každý z vás dávno obchod opustil a hledal jinou variantu, jenže já jsem kupoval knihu, kterou nikde jinde neměli, takže jsem jinou možnost neměl.

4. KROK

Tady vidíme konečně objednávku pohromadě, tedy zboží i dopravné. Dopravné je rozděleno na dvě části - logistický poplatek 90Kč a dobírkovné 25Kč. To v podstatě znamená, že mi nabídli jedinou možnost, jak si zboží nechat poslat, a ještě musím zaplatit za nějaké dobírkovné? Co to vůbec je?

Po odeslání objednávky ovšem následuje šok :-)

"V případě platby kartou, nebo online bankovnictvím je nyní nutné provest platbu!"

Tak napřed to nejde a potom to jde? No dobře no, ale ... co nějaké údaje k platbě? Potvrzovací e-mail tyto informace také neobsahuje. Co mám teď zaplatit? Pokud chci zaplatit předem, tak by dobírkovné neměli započítat? Nákupní řád mlčí.

Následuje opět další e-mail... a výsledek:

 Dobrý den, Je mi líto, u knih není možná platba převodem či kartou.

Nevím, jak vy, ale já si pohodlný nákup přes internet představuji úplně jinak. Teď jen doufám, že si nikdo z Vltavy nepřečte tento článek dřív, než mi kniha přijde, a nebudou dělat nějaké problémy :-)

Téměř s půlročním zpožděním jsem se dostal k tomuto vánočnímu dárku...

Rudolf Havlík je, možná úspěšný možná neúspěšný podnikatel. Stejně jako většina světa, i on nechává svoje produkty vyrábět v Číně. V zemi, kterou miluje a zároveň nesnáší. Chaos a mentalita zdejších lidí ho někdy dochází k šílenství, ale stejně se těší, až zase bude mezi nimi.

Kniha Nikdo nechce čekat věčně je důkazem, že i z malé blbiny se dá napsat zajímavá povídka (jsou to povídky?). Blbiny v sobrém slova smyslu. Svým stylem mi tak trochu připomíná Kerouacovu Na cestě, ale to je možná tím cestováním. Většina příběhů už vyšla na jeho blogu, takže pokud chcete, můžete si je přečíst tam, ale co by to bylo za fanouška bez knihy, že :-)

Obligátní "Co říci závěrem" dnes vynechám.

Co říci závěrem? Určitě si knihu, nebo aspoň něco z blogu přečtěte, třeba vás to chytí, třeba ne. Taky se můžete podívat na příští díl Mr. GS (1.6.2009), kde bude RH jako jeden z hostů...

Když začnete číst nějakou knížku, tak se těšíte na happyend. Pak ale začnete tušit, že to zase taková sranda nebude. V závěru už jste beznadějní, jako hlavní hrdinové...

Winston Smith žije v Londýně. Žije možná není to správné slovo, lepší bude asi "existuje". Píše se totiž rok 1984 a svět je rozdělen na tři velmoci a jedno nezávislé území. V Oceánii, v níž se Londýn nachází, vládne tzv. Angsoc (Anglický socialismus). Vedoucím (a také jediným) orgánem je Strana, v jejímž čele stojí Velký bratr. Svět je v udržovací válce. Udržovací znamená, že pokud by svět ve válce nebyl, došlo by k rozvoji průmyslu a lidé by se mohly mít dobře, což by mohlo vést k pádu režimů v jednotlivých státech.
Válka je mír.

Winston pracuje na Ministerstvu pravdy, kde se zabývá úpravami novin, tak aby byly stále platné. Když například Velký bratr oznámí, že se v příštím roce vyrobí 60 mil. párů obuvi a nakonec se vyrobí pouze 45, opraví se stará čísla novin tak, aby Velký bratr předpověděl výrobu 30 mil. párů. Velký bratr musí mít vždy pravdu.
Svoboda je otroctví.

V Oceánii se mluví Newspeakem, což je nově vymyšlený jazyk, jehož slovní zásoba se neustále zmenšuje. Měně slov totiž znamená menší možnost vyjadřování a myšlení.
Nevědomost je síla

Vzpomínky na minulost, které jsou ideozločinem, za který může být vaporizován ("vypařen"), nutí Winstona přemýšlet o tom, jak vypadal svět před nastolením diktatury. Začne si psát deník. Během děje se zamiluje do Julie, se kterou tráví čas v různých úkrytech. Láska je také ideozločin, jediná možná láska je ta k Velkému bratru.

Winston s Julií stojí ve svém úkrytu a dívají se z okna. "Jsme mrtví", řekne Julie; "Jsme mrtví", řekne Winston; "Jste mrtví", ozve se plechovým hlasem za nimi...

Pokračovat nebudu, přečtěte si to sami. Snad jen dodám, že závěr mě tak trochu dostal. Ještě dlouho jsem to nemohl dostat z hlavy.