Kolo s příběhem

Před několika lety jsem zdědil kolo. Bylo už skoro celé smontované, ale v té době jsem bydlel ve městě a neměl žádné nářadí ani místo, kde bych dal kolo do pořádku.
Nakonec jsem ale přece jenom sehnal klíč číslo 13 a ve stísněném sklepě se pustil do montáže. Přiznávám, že vlastně stačilo jenom přidělat přední kolo a bylo to…

Pokračování textu Kolo s příběhem

Jaký byl #barcampcz ve Zlíně?

Jako každý rok byl letošní vsetínský zlínský BarCamp super. Těžko říct, jestli byl ten nejlepší, na kterých jsem byl. Rozhodně byl pro mě ale hodně přínosný. Odnesl jsem si spoustu nápadů, a  tak to má být 🙂 Zaznělo hodně věcí, které teď třeba ve firmě řešíme, a jsem rád, že jsem si potvrdil, že jdeme správnou cestou.

Pokračování textu Jaký byl #barcampcz ve Zlíně?

Mám pokračovat s Foursquare? Ne

Když jsem se jel včera projet na bruslích, dělal jsem časté zastávky kvůli check-inu. Zabralo to spoustu času a uvědomil jsem si, že mi Foursquare vlastně k ničemu není.

Za ty tři roky, co Foursquare používám, mi v podstatě nic tahle aplikace nepřinesla. Přišel tedy čas na otázku: Má vůbec smysl v tom pokračovat?

Pokračování textu Mám pokračovat s Foursquare? Ne

Víkend v Terchové

Slovenská vesnice Terchová je plná Juraja Jánošíka. Socha, penziony, koliby – snad na každém kroku tu narazíte na nějaký odkaz tohoto slavného zbojníka, který se narodil právě v Terchové. Naším hlavním cílem byly původně Jánošíkove diery, které se ale nakonec ukázali až jako druhořadý cíl.

Po ubytování v Penzionu Evka, který vám s klidným srdcem doporučím (mají i Wi-Fi :-)), jsme se vydali na průzkum okolí a k soše Jánošíka.

Jánošíkove diery, Malý Rozsutec

Nevím, jak je to v týdnu, ale v sobotu ráno byly Jánošíkove diery plné turistů. Na žebřících se občas muselo čekat, než projde skupinka před vámi. I přes to ale stojí za to se sem podívat. Dolné diery jsou spíše procházkou kolem potoka, Horné diery už ale vedou přes skály a železné žebříky.

Na rozcestníku za dierami jsme se vydali po zelené na sedlo Pod Tanečnicou a odtud přímo na Malý Rozsutec (1 344 m n. m.). I když je Malý Rozsutec nižší asi o 300 m než jeho větší bratr, neznamená to, že by se jednalo o nějakou odlehčenou variantu výstupu. Naopak – před vrcholem vás čeká téměř 120 m “horolezecký” výstup pomocí řetězů.

Trochu adrenalinu zažijete také při zpáteční cestě, kdy dolů scházíte po sypající se suti. Když tohle ale překonáte, čeká vás už jen poklidná procházka lesem zpět na rozcestník Biely potok u hotelu Diery.

galerie rozsutec

Veľký Kriváň

Pokud se vám na Veľký Kriváň (1 708,7 m n. m.) nechce pěšky, můžete se vydat lanovkou z chaty Vrátna. Zpáteční jízdenka stojí 10 € a z Terchové se sem dostanete autem nebo autobusem. Z horní stanice lanovky jste na vrcholu za 30-40 minut.

Thermal park Bešeňová

Protože “výstup” na Veľký Kriváň zabral opravdu krátkou dobu, vydali jsme se po obědě do Thermal parku v Bešeňové. Najdete tu vnitřní i venkovní bazény s geotermální vodou, která má teplotu 26-39 °C, nějaké tobogány, nebo “Divokou řeku” – koryto s umělým proudem.


Další fotky jsem dal na Rajče. Pokud by vás zajímala trasa, kterou jsme šli, tak si ji můžete stáhnout zde (soubor KMZ pro Google Earth) nebo se podívat na tuhle mapu:

Dovolená v Bad Gastein

Nenechte se zmást tím, že rakouské lázeňské městečko Bad Gastein je nazýváno oázou klidu. Zdejší kopce, které nabízí nádherné výhledy do celého Gasteinského údolí, vám dají pořádně zabrat.

Z Prostějova jsme vyráželi v sobotu kolem páté hodiny ranní a v jedenáct jsme byli na místě. Šli jsme na prohlídku okolí, aby jsme si udělali obrázek o městě a začali plánovat výlety na celý týden…

Graukogel

V neděli ráno jsme se vydali do infocentra pro Salzburgland Card – díky této kartě za 46€ máte volný vstup na 190 míst a atrakcí v celém Salcburském regionu, včetně lanovek na místní kopce.

Lanovka vás po cca 20 minutách vyveze do výšky 1956 m.n.m. Odtud se můžete vydat do několika různých směrů – my jsme se vydali nahoru… Na první zastávku, Hüttenkogel (2231 m.n.m.), vede spíše lehčí turistická stezka. Pokračovat na Graukogel (2492 m.n.m.) už ale musíte po náročnějších kamenech. Na samotný vrchol jsme nakonec kvůli silnému větru nedošli, ale i tak jsme se zastavili cca 50 metrů pod vrcholem – byl to nejvyšší bod celé dovolené.

Kötschachtal, Prossau

Pondělní výlet údolím Kötschachtal jsme zahájili na Kaiser-Wilhelm Promenade, kde se prohání veverky, které se od kolemjdoucích nechají krmit. Asi 8-mi kilometrová trasa končí na místě zvaném Prossau, kde je také turistická chata, na které se můžete občerstvit.

Poserhöhe

Plánovaný úterní výlet na Stubnerkogel se nakonec nekonal, protože jsme u lanovky zjistili, že Salzburská karta sice platí na všechny lanovky v okolí, ale přímo v Bad Gasteinu si můžete vybrat jednu z Schlossalm, Stubnerkogel nebo Graukogel. Na posledním jmenovaném jsme už byli, takže nastala změna plánu.

Na mapě poklidně vypadající procházka na chatu Poserhöhe (1.502 m.n.m.) zase tak poklidná nebyla. Z údolí Kötschachtal jsme se k ní nakonec ale dodrápali. Odměnou byla výborná houbová polévka z lišek (4€). Cestou zpátky jsme nasbírali nějaké houby.

Schuhflicker, Fulseck

Stejně jako skoro celý týden přes noc pršelo. Ve středu se ale trochu ochladilo a mraky zůstaly na kopcích do odpoledních hodin. Lanovka z Dorfgasteinu nás tak vyvezla na Fulseck, kde bylo vidět jen na pár metrů. Naslepo jsme se tedy vydali na další tůru. Po cestě se občas objevili nějaké kopce, nebo pohled do ůdolí. Náš cíl jsme tedy zvolili až těsně před jeho dovršením 🙂 U rozcestníku na Arltörl (1797 m.n.m.) vedla stezka na skalnatý vrcholek Schuhflicker (2215 m.n.m.). Zpáteční cesta na Fulseck už byla za jasného počasi a mohli jsme si tak plně užít výhledy na okolní kopce a do údolí.

Bockhartsee, Sportgastein

Že by byl čtvrtek konečně odpočinkový den? Ani náhodou. Pro průjezdu do údolí Sportgastein (platí se mýtné 5€ na osobu, nebo 4,5€, pokud máte Gastein kartu) následoval stoupák k chatě Bockhartseehütte (1917 m.n.m.), odkud to je k plesu Unterer Bockhartsee jen pár metrů. Za hrází jezera jsme se vydali opět do kopce a prošli přes Miesbichlscharte (2237 m.n.m.) a Zimburgweg do údolí Bochartsee. Chladné počasí, mrholení a občasné přeháňky vyvrcholili zpáteční cestou; po té, co jsme nastoupili do auta, začalo vydatně pršet.

Bad Hofgastein, Badesee, Wasserfallweg, Felsetherme

Páteční “odpočinkovou” procházku do sousedního Bad Hofgasteinu k jezeru Badesee zakončila cesta kolem vodopádu v Bad GasteinuWasserfallweg. Vodopád protéká přímo centrem města a jeho celkové délka je ve třech stupních 341 m.

Zasloužený odpočinek tedy přišel až k večeru… V termálních lázních Felsetherme najdete několik bazénů, včetně venkovních, masážních postelí, tobogánu, skalní mistnosti s vodopádem, … Plavat ve 30°C vodě venku když prší a je zima je zvláštní pocit. Pohled z bazénu na okolní kopce je k nezapalcení.

Road Trip (Rakousko – Itálie, září 2011)

Pánská jízda ve stylu “pojedeme rovnou za nosem” se nakonec musela trochu naplánovat. Při plánování jsem ale moc pozor nedával a tak pro mě byla snad každá zastávka v podstatě překvapením 🙂sports74.ruDekor okno

Vyráželi jsme v sobotu brzo ráno – někdy kolem půl jedné. V Brně jsme nabrali posledního cestovatele a vyrazili směr Mikulov. Povinný nákup cigaret a testování Kofoly s Rumem proběhl ještě před hranicemi 🙂

Rakouská odpočívadla se od těch našich docela dost liší. Jsou čistá, občas tu narazíte na Wi-Fi a můžete se tu osprchovat za 1€. Luxus který v Čechách nenajdete…

V Salzburgu jsme se časně ráno ubytovali v kempu Camping Nord – Sam a po krátkém odpočinku jsme nabrali směr do města. Prohlídka lesoparku a Salzburského hradu zabrala skoro celý zbytek dne a trochu nám z toho vytrávilo. Návštěvu Mc’Donaldu jsme nakonec vyhodnotili jako nejlevnější řešení 🙂

Ráno jsme vstal poměrně brzo a tak jsem si udělal procházku po okolí a pozoroval východ Slunce.

V Itálii nás překvapilo počasí a polední pauza. Museli jsme čekat až skončí než jsme se mohli ubytovat v kempu Parco Capraro, odkud to je do Benátek jen pár kilometrů.

Benátky mě zase tak moc nenadchli. Možná to bylo tím počtem lidí, ale i tak to nebyla taková pecka jakou jsem čekal. Možná je to ale i důvod k tomu se sem někdy ještě vrátit a strávit tu pár dní pro nasátí lepší atmosféry.

Při cestě k parkovišti vodní MHD začalo pršet a než jsme dojeli zpět do kempu, rozpoutalo se pořádný peklo. Stany naštěstí vydrželi. I když byly durch promočené a před nimi byla obrovská kaluž vody, vyspat se v nich dalo. Raději jsme to pojistili Rumem a pár plechovkama piv pod stříškou restaurace..

Po ránu jsme se celý provlhlí nasoukali do auta a vyrazili na další stanoviště – největší italské jezero Lago di Garda. Pokud sem někdy pojedete, nenechte si ujít procházku po hradu v městečku Sirmione. Tak trochu pohádkové místo – kdyby nebylo plné turistů.

Ubytování jsme měli naplánované na protějším břehu v kempu La Rocca, kde jsme nakonec strávili trochu víc času, než bylo původně v plánu. Kemp se nachází mezi dvěma městy – Garda a Bardolino. Obě dvě jsme prošli, ať už v rámci nějaké procházky nebo večírků.

Nech to na mě. Quatro Cuba Libre!

Ty vole já jsem mu právě v italštině řekl, že nám namíchal pěknou sračku!
Co?
No, chtěl jsem říct, že to je silnej drink, ale nějak jsem …

Co by to bylo za výlet bez up-downingu, že ano. Největší problém byl dostat se k dolní stanici lanovky. Zvolili jsme nejkratší cestu, na které jsme málem zavařili auto. Na lanovku jsme se nakonec ale dostali a ta nás vyvezla na Rifugio Fiori del Baldo. Pohled na Gardské jezero z této výšky a vstupování do mraků bylo nezapomenutelné. Čas nás ale tlačil a tak tůra skončila blízko vrcholu Telegrafo, ve výšce asi 2200 m.n.m.

Po tomhle výletě jsme si udělali pekelný večírek, jehož důsledkem byl palmový list a velký tác nalezený před stanem. Nu což 🙂

Zpáteční cestu jsme vzali oklikou přes Maranello a zašli do muzea legendárních aut Ferrari. Za check-in na Foursquare dostanete slevu 🙂

Mapy pro Kindle zdarma

Se zajímavým nápadem přišla společnost Bispiral, s.r.o. – na mapových podkladech OpenStreetMap vytvořili mapy pro čtečky e-knih.Аисты

Jedná se pouze o mapy některých měst. Z těch českých jsou k dispozici Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Karlovy Vary, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň a samozřejmě Praha. Každá mapa obsahuje rejstřík ulic a není tak problém se v ní orientovat.

Abych se přiznal, tak moc nevím, kdy bych takovou mapu využil – raději sáhnu po Google Mapách na telefonu.

Našli by jste pro mapy nějaké praktické využití? Svěřte se v komentářích pod článkem. Zkusím zapřemýšlet a třeba mě taky něco napadne 🙂

České dráhy bodují III.

Završení trilogie, a tentokrát jde slušnost stranou.

Upozornění: Následující text není vhodný pro děti a mládež.

Aktualizace 17.6.2008, 08:15

Ruším soutěž o největšího kokota, protože bezkonkurenčně vedou oblíbené České dráhy. Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem, v tomhle případě bych koště nahradil kladivem.

Vlak tentokrát přijel dříve, ale čekal na nádraží na něco. Nikdo z té bandy naozajstných kokotov není schopen podat informace. Průvodčí se vybavuje ze strojvedoucím s úsměvem na tváři. Absolutní ignorace zákazníků. Pro něj tahle situace možná vtipná je, ale pro lidi, co jdou do práce, k dokotorovi, nebo např. studenti na zkoušku, se nesmějí. Jemu je to ale jedno, matka ho zřejmě porodila, když kradla třešně, navíc tak nešťastně, že vypadl rovnou do vosího hnízda, kde mu po útoku vos opuchl mozek.

Za půl hodiny přijel autobus, jak je to zvykem, plný cestujících. O tom, že do jednoho vagónku se tolik lidí nevejde pomlčím… vejde, nakonec se vždycky vejde.
A že by na sebe vlaky na nádražích čekaly? Možná ty vesnické střely, rychlík se už z ničím nesere. To je pak sranda, když místo přímého spoje musíte improvizovat a doufat, že vám na jednom z 5 přestupů, které vznikly ranní “pauzou” vlak neujede – tohle mě nasralo nejvíc, přítelkyně totiž jela na zkoušku. Aby toho nebylo málo, tak od včerejška ty kurvy zase !zdražují”:http://cestovani.ihned.cz/c4-10067250-25469470-008000_d-ceske-drahy-v-nedeli-zdrazily.

Jako jediné pozitivum dnešního rána bylo, že jsem viděl zeleného trabanta, a jak se říká v lidovém moudře, když si třikrát poskočíte, budete mít štěstí. Jenže, abych nevypadal jako blbec, tak jsem si neposkočil. Že ovšem jezdím vlakem, a vypadám tak jako ještě větší blbec, mě v tu chíli nenapadlo. U ČD končím, jenom mě sere, že mám ještě do 6. července měsíční jízdenku…

Závěrem bych ještě rád doplnil; chleba namazanej hovnem, chleba namazanej cyflem, zacyflený cecky, píča, kunda, mrdat, závěrem třikrát píča píča píča. Čuráci!

Aktualizace:
Takže ráno jsem se rozhodoval, jestli jít na vlak, nebo na autobus. Tu jízdenku bych nerad jenom tak vyhodil oknem… A zase tam vlak už stál a čekal. Otočil jsem se na potpatku a šel se podívat, jeslti jede nějaký autobus. I přes to, že u nádraží nemá zastavovat (podle jízdního řádu), zastavil. Přijel přesně v 8:01 (na předchozí zastávce měl být 8:00), 13kč stojí i vlak. Řidič, takový příjemný starší pán, si pouštěl Sepulturu (´93 Chaos A.D.), ne nahlas, jenom tak pro sebe. Sed jsem si za něj, abych slyšel. Prostě naprostý luxus.
V Prostějově navíc zastavil na Kostelecké, což mi cestu do práce zkrátí minimálně o dvě třetiny. Ještě teď tomu nevěřím 🙂 V 7:58 jsem vyšel z domu a 8:10 byl v práci, kdybych jel vlakem, zřejmě bych se teď někde mlátil s průvodčím.

Předchozí:

České dráhy bodují II.

Po veleúspěšném prvním dílu oblíbeného seriálu Kokoti přichází další díl s podtitulem “S koulema v hubě bys mluvil jinak, mariňáku…”

Jdu si tak ráno na vlak, radši o trochu dřív, abych se nemusel hned po ránu honit za vlakem… V tuhle chvíli mi dovolte malou kulturní vložku, použiji verš od Karla Kryla; “Co mě čeká, a nemine”.

Na spoždění vlaku si zvyknete, ale po patnácti minutách vám to začne být divné, a ne jenom vám, ale všem co s vámi tuhle krásnou ranní, řekl bych až romantickou příhodu, sdílí. Musím podotknout, že NIKDO nám nepřišel oznámit co se děje, o nějaké upozorňovací ceduli ANIZNAK. Po chvíli se tedy kdosi (opět použijeme KK a nazveme ho Neznámým vojínem) šel optat do dopravní kanceláře, jak to teda dneska bude. Po chvíli vyšel, trochu bezradný, s tím, že vlak má asi výluku a asi přijede trochu později. Cha, trochu, už teď je to 20 minut.¨

No abych to neprotahoval, po chvílí jsem to nevydržel, a zapálit si cigaretu, když v tom, což se samozřejmě dalo čekat, přijel autobus, jakožto náhrada za vlak. Ale jak už je tak zvykem, opět chaos. Z autobusu začali vystupovat lidé, kteří nevěděli, jestli autobus pokračuje dál, nebo ne. Průvodčí, hrdý to teď kapitán autobusu, chvíli pozoroval vtipnou situaci a po pár minutách oznámil, že vlak pokračuje směr Prostějov. Škoda, že neznám jeho jméno, mohl bych mu v naší hře o největšího kokota otevřít účet, teď se bude muset spokojit s firemním účtem.

Co řící závěrem? U českých drah je takovéto chování, bohužel, na denním pořádku. Tu cigaretu, kterou jsem si zapálil, a vzápětí zahodil, by mi české dráhy mohly vrátit. Pokud si teda někdo z ČD tento článek přečte, napište mi prosím na e-mail a já vám odepíšu, kam ji poslat. Bylo to lehké Marlboro. Škoda, že tímto vlakem nevozí svoje půlmilionové ego Radek Hulán, možná by se pak tahle dopravní splečnost chovala jinak.

Předchozí:

Pokračování:

České dráhy bodují

Minulý týden mi bylo oznámeno, že vlak z Kostelece na Hané do Prostějova v 6:45 je zrušen a jede pouze vlak v 7:13…

Pro mě docela nevýznamná informace, tímhle vlakem nejezdím, a pokud bych tak brzo jel, zvolil bych stejně ten v 7:13. Dnes jsem ale tímto vlakem přece jenom jel.

Jel jsem do bývalého zaměstnaní vyzvednout si evidenční list důchodového pojištění. Na nádraží už čekalo celkem dost lidí, kteří přišli na vlak ve třičtvrtě na sedm. Že by oplívali spokojeností se tvrdit nedá. Nádraží se pomalu začalo plnit ještě lidmi, kteří, stejně jako já, přišli na pozdější vlak. Ten přijel v 7:15, dvouminutové zpoždení nění nic neobvyklého, dokonce bych tvrdil, že vlak přijel brzo 🙂

Nebylo by na tom nic zvláštního, jenže přijel pouze jeden vlak (bez vagónu), a byl už celkem plný. Jak se tam asi všichni vejdeme? Vlak zastavil, všichni z něj vystoupili a zařadili se mezi nás, čekající… Teď už jsem tomu přestal chápat a zeptal se paní, co stála vedle, co to má znamenat. “Ten náš teprve přijede…” Aspoň se tam nebudeme mačkat, myslel jsem si. V 7:25 🙂 přijel, vlak s vagónem, byl skoro plný… Na nádraží stálo lidí tak na vagón a půl. No, dalo se to čekat od společnosti, které během posledních tří měsícu zvýšila jízdné, skoro zrušila zpáteční slevy, jednosměrné traťové jízdenky a nevím co ještě.

Geuin, tuším minulé léto, ve stavu nézrovnastřízlivém, vymyslel satirickou, společenskou hru “O největšího kokota” 🙂 Někdy prostě jenom tak dostanete bod. Hra není vulgární, ale slouží spíše k pobavení, nebo např. k prolomení “trapného ticha”, či vyřešení dalších megadůležitých sporů. Někteří lidé jsou dokonce obodování, aniž by o existenci soutěže něco tušili… Ale jak říkám, jedná se o legraci.

Tímto tedy otvírám účet Českým drahám v této zábavné soutěží a uděluji jim první bod. Zároveň přeji v soutěži mnoho úspěchů a věřím, že bodové hodnocení poroste se spokojeností zákazníků.

Pokračování: