České dráhy bodují III.

Završení trilogie, a tentokrát jde slušnost stranou.

Upozornění: Následující text není vhodný pro děti a mládež.

Aktualizace 17.6.2008, 08:15

Ruším soutěž o největšího kokota, protože bezkonkurenčně vedou oblíbené České dráhy. Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem, v tomhle případě bych koště nahradil kladivem.

Vlak tentokrát přijel dříve, ale čekal na nádraží na něco. Nikdo z té bandy naozajstných kokotov není schopen podat informace. Průvodčí se vybavuje ze strojvedoucím s úsměvem na tváři. Absolutní ignorace zákazníků. Pro něj tahle situace možná vtipná je, ale pro lidi, co jdou do práce, k dokotorovi, nebo např. studenti na zkoušku, se nesmějí. Jemu je to ale jedno, matka ho zřejmě porodila, když kradla třešně, navíc tak nešťastně, že vypadl rovnou do vosího hnízda, kde mu po útoku vos opuchl mozek.

Za půl hodiny přijel autobus, jak je to zvykem, plný cestujících. O tom, že do jednoho vagónku se tolik lidí nevejde pomlčím… vejde, nakonec se vždycky vejde.
A že by na sebe vlaky na nádražích čekaly? Možná ty vesnické střely, rychlík se už z ničím nesere. To je pak sranda, když místo přímého spoje musíte improvizovat a doufat, že vám na jednom z 5 přestupů, které vznikly ranní “pauzou” vlak neujede – tohle mě nasralo nejvíc, přítelkyně totiž jela na zkoušku. Aby toho nebylo málo, tak od včerejška ty kurvy zase !zdražují”:http://cestovani.ihned.cz/c4-10067250-25469470-008000_d-ceske-drahy-v-nedeli-zdrazily.

Jako jediné pozitivum dnešního rána bylo, že jsem viděl zeleného trabanta, a jak se říká v lidovém moudře, když si třikrát poskočíte, budete mít štěstí. Jenže, abych nevypadal jako blbec, tak jsem si neposkočil. Že ovšem jezdím vlakem, a vypadám tak jako ještě větší blbec, mě v tu chíli nenapadlo. U ČD končím, jenom mě sere, že mám ještě do 6. července měsíční jízdenku…

Závěrem bych ještě rád doplnil; chleba namazanej hovnem, chleba namazanej cyflem, zacyflený cecky, píča, kunda, mrdat, závěrem třikrát píča píča píča. Čuráci!

Aktualizace:
Takže ráno jsem se rozhodoval, jestli jít na vlak, nebo na autobus. Tu jízdenku bych nerad jenom tak vyhodil oknem… A zase tam vlak už stál a čekal. Otočil jsem se na potpatku a šel se podívat, jeslti jede nějaký autobus. I přes to, že u nádraží nemá zastavovat (podle jízdního řádu), zastavil. Přijel přesně v 8:01 (na předchozí zastávce měl být 8:00), 13kč stojí i vlak. Řidič, takový příjemný starší pán, si pouštěl Sepulturu (´93 Chaos A.D.), ne nahlas, jenom tak pro sebe. Sed jsem si za něj, abych slyšel. Prostě naprostý luxus.
V Prostějově navíc zastavil na Kostelecké, což mi cestu do práce zkrátí minimálně o dvě třetiny. Ještě teď tomu nevěřím 🙂 V 7:58 jsem vyšel z domu a 8:10 byl v práci, kdybych jel vlakem, zřejmě bych se teď někde mlátil s průvodčím.

Předchozí:

České dráhy bodují II.

Po veleúspěšném prvním dílu oblíbeného seriálu Kokoti přichází další díl s podtitulem “S koulema v hubě bys mluvil jinak, mariňáku…”

Jdu si tak ráno na vlak, radši o trochu dřív, abych se nemusel hned po ránu honit za vlakem… V tuhle chvíli mi dovolte malou kulturní vložku, použiji verš od Karla Kryla; “Co mě čeká, a nemine”.

Na spoždění vlaku si zvyknete, ale po patnácti minutách vám to začne být divné, a ne jenom vám, ale všem co s vámi tuhle krásnou ranní, řekl bych až romantickou příhodu, sdílí. Musím podotknout, že NIKDO nám nepřišel oznámit co se děje, o nějaké upozorňovací ceduli ANIZNAK. Po chvíli se tedy kdosi (opět použijeme KK a nazveme ho Neznámým vojínem) šel optat do dopravní kanceláře, jak to teda dneska bude. Po chvíli vyšel, trochu bezradný, s tím, že vlak má asi výluku a asi přijede trochu později. Cha, trochu, už teď je to 20 minut.¨

No abych to neprotahoval, po chvílí jsem to nevydržel, a zapálit si cigaretu, když v tom, což se samozřejmě dalo čekat, přijel autobus, jakožto náhrada za vlak. Ale jak už je tak zvykem, opět chaos. Z autobusu začali vystupovat lidé, kteří nevěděli, jestli autobus pokračuje dál, nebo ne. Průvodčí, hrdý to teď kapitán autobusu, chvíli pozoroval vtipnou situaci a po pár minutách oznámil, že vlak pokračuje směr Prostějov. Škoda, že neznám jeho jméno, mohl bych mu v naší hře o největšího kokota otevřít účet, teď se bude muset spokojit s firemním účtem.

Co řící závěrem? U českých drah je takovéto chování, bohužel, na denním pořádku. Tu cigaretu, kterou jsem si zapálil, a vzápětí zahodil, by mi české dráhy mohly vrátit. Pokud si teda někdo z ČD tento článek přečte, napište mi prosím na e-mail a já vám odepíšu, kam ji poslat. Bylo to lehké Marlboro. Škoda, že tímto vlakem nevozí svoje půlmilionové ego Radek Hulán, možná by se pak tahle dopravní splečnost chovala jinak.

Předchozí:

Pokračování:

České dráhy bodují

Minulý týden mi bylo oznámeno, že vlak z Kostelece na Hané do Prostějova v 6:45 je zrušen a jede pouze vlak v 7:13…

Pro mě docela nevýznamná informace, tímhle vlakem nejezdím, a pokud bych tak brzo jel, zvolil bych stejně ten v 7:13. Dnes jsem ale tímto vlakem přece jenom jel.

Jel jsem do bývalého zaměstnaní vyzvednout si evidenční list důchodového pojištění. Na nádraží už čekalo celkem dost lidí, kteří přišli na vlak ve třičtvrtě na sedm. Že by oplívali spokojeností se tvrdit nedá. Nádraží se pomalu začalo plnit ještě lidmi, kteří, stejně jako já, přišli na pozdější vlak. Ten přijel v 7:15, dvouminutové zpoždení nění nic neobvyklého, dokonce bych tvrdil, že vlak přijel brzo 🙂

Nebylo by na tom nic zvláštního, jenže přijel pouze jeden vlak (bez vagónu), a byl už celkem plný. Jak se tam asi všichni vejdeme? Vlak zastavil, všichni z něj vystoupili a zařadili se mezi nás, čekající… Teď už jsem tomu přestal chápat a zeptal se paní, co stála vedle, co to má znamenat. “Ten náš teprve přijede…” Aspoň se tam nebudeme mačkat, myslel jsem si. V 7:25 🙂 přijel, vlak s vagónem, byl skoro plný… Na nádraží stálo lidí tak na vagón a půl. No, dalo se to čekat od společnosti, které během posledních tří měsícu zvýšila jízdné, skoro zrušila zpáteční slevy, jednosměrné traťové jízdenky a nevím co ještě.

Geuin, tuším minulé léto, ve stavu nézrovnastřízlivém, vymyslel satirickou, společenskou hru “O největšího kokota” 🙂 Někdy prostě jenom tak dostanete bod. Hra není vulgární, ale slouží spíše k pobavení, nebo např. k prolomení “trapného ticha”, či vyřešení dalších megadůležitých sporů. Někteří lidé jsou dokonce obodování, aniž by o existenci soutěže něco tušili… Ale jak říkám, jedná se o legraci.

Tímto tedy otvírám účet Českým drahám v této zábavné soutěží a uděluji jim první bod. Zároveň přeji v soutěži mnoho úspěchů a věřím, že bodové hodnocení poroste se spokojeností zákazníků.

Pokračování: