rotten77

Už pohled na ucpaný chodník před pekárnou dával tušit, že to dnes nebude jenom tak. Na začátku fronty stojí postarší paní, kterou pomalými pohyby obsluhuje postarší paní v zástěře. Ve frontě stojí nervózní muži v montérkách spěchající do práce a děti s batohy, spěchající do školy. Hustou atmosféru prořízla kolektivní myšlenka. Přijít pozdě, nebo hladovět?

"A ještě si vemo štere tady te rohe."

"Ještě něco"

"Hmm... a... e... co só tade te koláčke?"

"To só takovy makovy."

"Ja? Tak mě déte štere."

"A ještě se vezmo štere tade te zákosky?"

"Tož já vám to zabalím do papíru."

Následuje slow-motion scénka na téma "Jak zabalit zákusky do papíru".

"Bude to všechno?"

Hrobové ticho se rozlilo místností jako tsunami Japonskem. Netrpělivě nastražené uši čekají na slastnou odpověď.

"Ty vole, na to nemáme čas, stavíme se v Lidlu." Muži v montérkách to vzdávají. Do Lidlu to mám daleko a Konzum Koukal jen v krizových situacích.

"Ja, bode to všechno."

Bylo slyšet, jak na zem dopadají kameny ze srdce, některým i ty ledvinové. Fronta se konečně posunuje.

"Co to bude?"

"Prosila bych zabalit osm těch chlebíčků."

...