rotten77

Minule jsem, za pomocí Irvina Welshe, putoval nočními můrami, teď se ale vrátíme zpátky do Edinburghu. Staré známe z Trainspottingu sice potkáme, ale spíš se jenom mihnou kolem, než by nějak zásadně zasáhli do děje.

Lepidlo je taková kronika několika generací, popisuje příběhy čtyř kamarádů (vlastně to začíná už přátelstvím jejich otců). Řekl bych, že ani tak není důležitý samotný příběh, jako spíše ono lepidlo - to je totiž dle mého názoru takový opis přátelských vztahů. Kniha není o tom, co se děje, ale právě o silných vztazích, které vydrží v podstatě cokoliv.

Možná proto je několik desítek prvních stránek tak trochu nudných - snaží se co nejvíce vysvětlit, jak se žilo v edinburghských ghetech v 70.letech a jaký to mělo vliv na pozdější generaci.

Ať už se jedná o fotbalovou bitku, nebo několikadenní drogový večírek, vždy je cítit soudržnost hlavních hrdinů a dodržování nepsaných zákonů sídliště. Jeden z těchto zákonů se stane osudným Galymu, při bitce na diskotéce je jeho nožem pořezán jeden z účastníků. I když to Galy neudělal, džel se pravidla - nikoho nepráskneš, přítele, ani nepřítele, hlavně ne policajtům. Vězení, heroin, AIDS, sebevražda, tím vším projde, ale nikdy nikoho nepráskne...