Bitevní pole

Představte si, že jste ve válce. Vaše pěchota tak nějak funguje, zásobování taky, ve vzduchu máte převahu, ale pořád se nedaří postoupit za obranou linii nepřítele. Chtělo by to podpořit dělostřelectvem. Nepřítel ho má a jeho účinek je vidět na každém kroku. Ale kde takové dělo vzít, když nemáte vlastní zbrojovku? Co takhle oslovit jednoho z vašich spojenců? Ti přece mají automobilku a nějaké to dělo by snad zvládli taky. Na plánování nebo navrhování není čas. Prostě to uděláme tak, jak to má nepřítel. Bude tam hlaveň, zaměřování a zásobník. Během výroby se ještě něco pošteluje a voalá! Máme dělo. Šup s ním na bitevní pole a teď ukážeme nepříteli, kdo je tady pánem.

...a nic. Obsluha děla pořádně neví, jak zamířit, nikdo je to nenaučil. Ono by to stejně bylo k ničemu, protože zaměřovač nezaměřuje a dostřel děla nedosahuje zdaleka takových dálek, jako by měl. Nepřítel má navíc dělo připevněné na opásovaných vozidlech, takže se i v nepřístupném terénu dostane kamkoliv, vy oproti tomu máte dělo postavené na oblíbeném modelu automobilky, který zvládne maximálně dlažební kostky na městském okruhu. No, a na závěr, ruku na srdce; s těmi slepými patronami toho stejně moc nedokážete.

Jasně, blbost. Takhle by to přece nikdo neudělal, nebo ano? Zkusme si malé přirovnání:

Bitevní pole bude internet a dělo vaše webové stránky. Vložili jste do jejich vytvoření vše potřebné? Zamysleli jste se nad tím, jaký účel budou plnit? Sami si je asi kvalitně vytvořit nedokážete, a Franta od vedle, který do těch počítačů taky tak trochu dělá, to taky nemusí zvládnout na výbornou.

Tak si alespoň zahrajte lodě, tady to střílení naslepo má ještě nějaký smysl.