rotten77

Když začnete číst nějakou knížku, tak se těšíte na happyend. Pak ale začnete tušit, že to zase taková sranda nebude. V závěru už jste beznadějní, jako hlavní hrdinové...

Winston Smith žije v Londýně. Žije možná není to správné slovo, lepší bude asi "existuje". Píše se totiž rok 1984 a svět je rozdělen na tři velmoci a jedno nezávislé území. V Oceánii, v níž se Londýn nachází, vládne tzv. Angsoc (Anglický socialismus). Vedoucím (a také jediným) orgánem je Strana, v jejímž čele stojí Velký bratr. Svět je v udržovací válce. Udržovací znamená, že pokud by svět ve válce nebyl, došlo by k rozvoji průmyslu a lidé by se mohly mít dobře, což by mohlo vést k pádu režimů v jednotlivých státech.
Válka je mír.

Winston pracuje na Ministerstvu pravdy, kde se zabývá úpravami novin, tak aby byly stále platné. Když například Velký bratr oznámí, že se v příštím roce vyrobí 60 mil. párů obuvi a nakonec se vyrobí pouze 45, opraví se stará čísla novin tak, aby Velký bratr předpověděl výrobu 30 mil. párů. Velký bratr musí mít vždy pravdu.
Svoboda je otroctví.

V Oceánii se mluví Newspeakem, což je nově vymyšlený jazyk, jehož slovní zásoba se neustále zmenšuje. Měně slov totiž znamená menší možnost vyjadřování a myšlení.
Nevědomost je síla

Vzpomínky na minulost, které jsou ideozločinem, za který může být vaporizován ("vypařen"), nutí Winstona přemýšlet o tom, jak vypadal svět před nastolením diktatury. Začne si psát deník. Během děje se zamiluje do Julie, se kterou tráví čas v různých úkrytech. Láska je také ideozločin, jediná možná láska je ta k Velkému bratru.

Winston s Julií stojí ve svém úkrytu a dívají se z okna. "Jsme mrtví", řekne Julie; "Jsme mrtví", řekne Winston; "Jste mrtví", ozve se plechovým hlasem za nimi...

Pokračovat nebudu, přečtěte si to sami. Snad jen dodám, že závěr mě tak trochu dostal. Ještě dlouho jsem to nemohl dostat z hlavy.

Člověk má potřeba shromažďovat věci, které nepotřebuje. Věci, o kterých si myslí, že by se k něčemu mohly hodit, nebo je škoda se jich prostě zbavit.

Když jsem se stěhoval do Prostějova, nechal jsem za sebou hromadu těchto věcí. Některé, jako třeba sešity ze školy nebo časopisy, zůstaly na půdě. Hodně jich podniklo cestu popelnicí. Půlka oblečení třeba zůstala ve skříni - už je nikdy nosit nebudu. Po roce pak přišlo další stěhování, a opět se část věcí podívala na dno popelnice. Ani vlastně nevím kde se ty věci tak najednou berou; strašně moc zbytečností, jako třeba hromada nefunkčních zapalovačů, různé drátky, součástky, šroubky, krabičky (těch snad nejvíc), letáky... Prostě jednou za čas se musím přemoct a všechno to přebrat, přeskládat, vyhodit.

Je v tom ale určité kouzlo. Když to všechno vyhodíte a přetřídíte, máte takový povznášející pocit. Najednou i víte, kde ty věci jsou :-) To, co vám zaplňovalo prostory a čekalo na váš „rozsudek“ je pryč a jste tak nějak svobodní. Všechno se ale vyhodit nemusí - od čeho tady máme aukro.cz :-) Dnes jsem taky objevil pár zápisníků a kousků papírů s poznámkami. Vždycky nějaké objevím, a to je na tom asi to nejlepší. Pohled do vlastní mysli o pár let zpět. Někdy úsměvné, někdy naprosto zbytečné a někdy takové, kterým čas jenom přilepšil.

No a nakonec dva náměty na povídky, tak je snad někdy zpracuju...

Dnes jsem přemýšlel, jak nejlíp testovat mobilní verze webu. Nejlepším řešením je psát web klasicky na localhostu a k němu se připojit přes mobilní zařízení. Ale jak?

Myslel jsem že bude potřeba nějaká utilitka, ale opak je pravdou. Je to totiž až podezřele jednoduché:

• Připojte vaše WM zařízení k PC pomocí ActiveSync (Centrum Synchronizace)
• Spusťe příkazový řádek a zjistětě si IP adresu vašeho PC pomocí příkazu ipconfig /all
• Adresu IPv4 zadejte do prohlížeče na WM zařízení.